Klidná procházka po západním pobřeží poloostrova Rodopou s výhledy na Kastelii, Kissamos a poloostrov Gramvousa. Ukryté zátoky, průzračná voda, olivy či plody rohovníku Vám zpestří cestu. Společnost Vám budou dělat kozy a ovce, ve stinných místech u potoka můžete spatřit sladkovodní kraby.

Ravdoucha

Malá vesnička v kopcích nad zálivem Kissamos patří k nejhezčím, co Poloostrov Rodopou nabízí. Poslední údaje hovoří o 133 obyvatelích, jenž se věnují primárně zemědělství. Turistický ruch se prozatím drží v ústraní, přesto oblast nabídne zajímavá jídla a několik málo možností, kde složit hlavu. Název obce pochází z řeckého „ravdizei“ (ραβδιζει), v překladu doslova „to zuří“, jímž označovali místní změnu počasí či bouři, které byly v oblasti obvyklé.

Proč tam jet

Stezka po západní straně poloostrova Rodopu je příjemnou procházkou s výhledy na poloostrov Gramvousa, záliv a stejnojmenné městečko Kissamou, či pestrobarevné zátoky pod Vámi.

Kdy tam jet

Na jaře je stezka lemována neskutečným množstvím květin, vše se zelená a voní. Podzim hýří všemi barvami, zrají karobové lusky, moře je stále příjemné na koupání. Schůdné celoročně.

Co sebou

Pevnější trekkingová obuv (min. sandále s pevnou špicí) a dostatek tekutin, v letních měsících opalovací krém a pokrývka hlavy. Možnost koupání, tedy plavky sebou.

Cesta

Z vesničky Ravdoucha se vydejte po asfaltové silnici západním směrem k stejnojmenné pláži. Cesta se pomalu svažuje k moři. V první ostré zatáčce, silnice se točí vpravo, vejděte na nezpevněnou cestu. U velkého kamene naleznete ceduli, ze které přečtete pouze pár písmen, a která ukazuje směr k Nopigii. Od tohoto místa následujte zřejmou pěšinu, která nejprve vede olivovým hájem a posléze kopíruje vrstevnici nad mořem. Pod Vámi jsou vilky a pláž Ravdoucha.

Pokračujte po stezce až ke skalnímu výběžku, který směřuje do moře západním směrem. Od tohoto místa se stezka ubírá jižně pod stromky k malému potůčku a končí u oblázkové pláže Agios Vasileios. Uprostřed pláže najdete stejnojmenný kostelík, kde je možné posedět a odpočinout.

Jděte dále na jih, u skalisek se pěšina ubírá vzhůru, kde se spojí s vozovou cestou. Máte možnost pokračovat po vozové cestě nebo opět uhnout po pár desítkách metrů na pěšinku vpravo a pokračovat po divokém pobřeží. Po 700m se opět napojíte na již zmíněnou vozovou cestu, která Vás dovede okolo pláže Chonis a kostelíku Panagia Chonis ke kempu ve vesnici Nopigia. Zde můžete využít oblázkovou pláž u kempu nebo o pár set metrů dále písečnou pláž u taverny Blue.

Cesta nazpět je totožná.

Fotogalerie

Samaria Run patří na Krétě k jedněm z nejnáročnějších běhů. Skrz divokou přírodu, místy nepříjemný terén a extrémní převýšení, poznáte pravou krétskou pokladnici. Místa, kde turisté mají zákaz vstupu, se každoročně koná 17.6km dlouhý extrémní závod pořádaný vysokohorským klubem v Chanii (EOS Chanion). Muži a ženy všech věkových kategorií se pouští do nitra soutěsky, aby následně vystoupali vysoko nad ni a posléze dokončili svůj životní závod. Tak zkuste do toho jít s námi 🙂

Proč tam jet

Samarii soutěsku zná každý, ale při tomto „běhu“ máme možnost poznat skryté krásy soutěsky, navštívit místa turistům nepřístupná a obdivovat krásu pohoří Lefka Ori. A hlavně si můžete dokázat, že hranice nemožného lze stále posouvat

Kdy tam jet

Závod se pořádá obvykle první květnovou neděli.

Co sebou

Chcete-li opravdu běžet nonstop, tak k tomu určenou běžeckou obuv do těžkého terénu. V opačném případě stačí obuv do kamenitého terénu, ve které se dá běžet i chodit. Nápoje, nemáte-li speciální, brát nemusíte. Po cestě jsou záchytná místa s vodou, iontovými nápoji a občerstvením. Pokrývka hlavy se hodí, stejně tak opalovací krém. Podle počasí uvažujte o lehké větrovce, či naopak berte co nejméně věcí.

Trasa

Závod začíná v místě zvaném „Mahi“ (ve výšce 1200m). Jde o odbočku na chatu Kallergi z hlavní silnice na konci náhorní plošiny Omalos. Pomalé stoupání po asfaltové stezce vás po 1.500m dovede k hlavní bráně do soutěsky Samaria, na Xyloskalo (nadmořská výška 1.250m). Najdete tu první záchytný bod s lékařským ošetřením. Poté následuje strmý sestup do rokle po kamenitém terénu, relativně úzkém horském chodníku.
Na kilometrovníku 3.150 m se nachází vodní zdroj “Neroutsos“ (nadmořská výška 1.000m). Další vodní zdroj zvaný “kořen stromu Fig” (výška 810m n. m.) je o 780m dále.

Cesta se nyní svažuje mírně, probíháte pod jehličnany až ke korytu potoka. Ve vzdálenosti 4.750m od startu se nachází kostel sv. Mikuláše (nadmořská výška 660m). Toto je nejnižší bod celé trasy a také místo s občerstvením a případným lékařským ošetřením. Zde se závod odděluje od klasické turistické stezky a vás čeká nejtěžší úsek.

Pěšina se místy ztrácí v bujné vegetaci, převážně kručinek. Před Vámi je strmé stoupání až k „chatce“ jež slouží jako zázemí pro hlídače národního parku. Za sebou máte 6.620m, místo se jmenuje Kalyvaki a nadmořská výška 950m. V místě je úžasný výhled na roklinu Samaria.

Poté míříte na sever, nejprve mírné klesání, ve vzdálenosti 7.820m další ze záchytných bodů, a následuje strmý výstup do nadmořské výšky 1.460m, místa zvaném „Mitato Vigla“. Za sebou máte 10.870m. Pozornější z Vás již mohli spatřit chatu Kallergi, ke které nyní poběžíte po značně kamenité vozové cestě (po cestě mohou být lékařské týmy).

Těsně za chatou, za sebou máte již 15.000m, je další ze stanovišť. Nadmořská výška 1.600m a před Vámi posledních 2.600m. Nyní je to již z kopce až k bráně do soutěsky Samaria.

Za cílovou páskou vás čeká „medaile“ a občerstvení v podobě souvlaki, chlazených alkoholických i nealkoholických nápojů. Doběhnete-li včas, zastihnete vyhlášení nejlepších mužů a žen skrz jednotlivé kategorie.

Fotogalerie

Poloostrov Rodopou, zvláště jeho severní cíp, připomíná malou divokou zemi s vysokými útesy, skrytými plážemi a bohatou historií. Pro jeho divokost a bohatou faunu a flóru byla nejsevernější část o rozloze necelých 24km2 vyhlášena v roce 2002 za rezervaci (Voreio Tmima Chersonisou).

Kromě divoké přírody zde také najdete historické památky a skryté pláže. O pláži Menies a paláci Diktyna se dočtete v dalším článku, který připravujeme, nicméně na samotném severním cípu ostrova se ve výšce 300m n. m. uchovaly zbytky protivzdušné obrany německého vojska z druhé světové války. Naleznete zde zajímavý systém zákopů, ochladit se můžete ve vytesaných tunelech a rozhlédnout se z nedalekého kopce či jedné z kruhových staveb.

Proč tam jet

Poloostrov Rodopou a mys Spatha je nejsevernější částí Kréty nabízející nádherné rozhledy, kousek historie a příjemné koupání na nedaleké pláži Menies. Na konci cesty zbytky německé protivzdušné obrany.

Kdy tam jet

Nejlepším obdobím jsou jarní a podzimní měsíce. Cesta spíše připomíná přechod savany a ostré slunce dá každému pěkně do těla.

Co sebou

Pevnější trekkingová obuv a dostatek tekutin, v letních měsících opalovací krém a pokrývka hlavy. Pro zájemce o koupání je nedaleko pláž „Diktyna“ známá též jako Menies.

Cesta

Z vesnice Rodopou až k počátečnímu místu treku, kostelíku Agios Ioannis, je to přibližně 12km po značně rozbité vozové cestě. Ideální je vzít vůz 4×4, přesto se dát dojet i obyčejným vozem z půjčovny. Počítejte se zaprášeným autem zbarveným do červena, místy zřejmě škrtnete spodkem.

Od kostelíku Agios Ioannis se vydejte pěšky na sever jedinou cestou, která tu je. Po pár metrech narazíte na ocelové lano přes cestu a ceduli, že jde o soukromý pozemek. Nebojte se a pokračujte. Během 3km minete několik ohrad pro dobytek, starý vrak, kopu pneumatik, až dorazíte ke kruhovým stavbám. Po levé straně budete obcházet jediný kopec, ve kterém je ukryt systém protivzdušné obrany.

Zpáteční cesta je totožná, pokud ale vyrazíte až na vrcholek kopce, odkud jsou nádherné výhledy na Gramvousu a široké okolí, tak si ji zkraťte a nevracejte se k tunelům.

Trek si můžete protáhnout od kostelíku Agios Ioannis o další 4km k oblázkové pláži Menies a historickému komplexu Diktyna.

Fotogalerie

Jedna z mála oblastí, ne-li jediná, která nabízí „všechno v jednom“ – přírodní krásy v podobě soutěsek, jeskyní, ukrytých zátok a divoké panenské přírody snoubící se s historickými klášterními komplexy, a to dokonce dle dochovaných análů nejstaršími na celé Krétě.

Proč navštívit

Jedna z mála oblastí nabízející nejen přírodní, ale též historické památky na jednom místě, a to jak nad zemí, tak pod zemí. Soutěsky, jeskyně, kláštery, divoká fauna a flóra.

Kdy tam jet

Trek je možné uskutečnit v kterémkoliv ročním období. Chystáte-li se spojit procházku s koupáním, pak zvolte červen nebo září. V letních měsících je procházka náročná v důsledku vysokých teplot a ostrého slunce.

Co sebou

Dostačující je lehká trekkingová obuv a dostatečné množství tekutin. Na místě je též opalovací krém a pokrývka hlavy. Nezapomeňte na čelovku či jakýkoliv jiný druh svítilny.

Místopis

Stavros

Stavros (Řecky: Σταυρός) je malá rybářská vesnička se stejnojmennou zátokou na severozápadní straně poloostrova Akrotiri, přibližně 16km od města Chania. Známá se stala díky natáčení scény z velkofilmu „Řek Zorba“ (1964) s Anthony Quinnem jakožto hlavním představitelem.

Moni Katholiko

Klášter Katholiko nebo též klášter Sv. Jana Poustevníka, leží přibližně 1km za klášterním komplexem Gouvernato, 30min pěšky k soutěsce Avlaki. Ruiny, které zde lze spatřit sice pochází z období okolo roku 1600, nicméně se traduje, že na tomto místě stál klášter již v 11. století. Bohužel žádné záznamy toto nedokazují, není též žádných zmínek v dokumentech Benátčanů, kteří zde dorazili roku 1637.

Moni Gouvernato

Pravoslavný klášter pochází z období kolem let 1537 – 1548. Svou stavbou odpovídá spíše benátské pevnosti, ale nese též prvky baroka. V době turecké invaze, před rokem 1637, zde žilo přes 60 mnichů, což v této době řadilo klášter k největším na Krétě. Během druhé světové války zde Německo zřídilo velitelství.

Trasa (obecný popis)

Cesta vede severní částí poloostrova Akrotiri od laguny v obci Stavros až ke klášternímu komplexu Moni Gouvernato. Je značená v celé své délce modrou barvou. Krom historických památek v podobě klášteru Moni Katholiko a kaple Panagia si můžete prohlédnout jeskyni Lera, Sv. Jana Poustevníka a Arkoudospilio. Taktéž zavítáte do soutěsky Avlaki. V polovině trasy jsou nádherné výhledy na Krétské moře.

Fotogalerie

Celá oblast mezi soutěskami Topolia a Sirikari včetně oblasti okolo vesnice Elos (Έλος) bezesporu patří mezi nejpěknější místa západní Kréty. Řada stezek Vás zavede do starobylých vesnic, máte ale také možnost ochutnat místní pokrmy či nasbírat řadu plodů, jež na podzim dozrávají. Asi nejznámější jsou jedlé kaštany (řada vesnic každoročně pořádá kaštanové slavnosti), dále tu najdete klasické ořechy, stromové jahody či opuncie.

Proč tam jet

Ukázkový, byť zprofanovaný, systém ekologického zemědělství pojeného s tradičními hodnotami. Místo, kde můžete ze stromu utrhnou jahody, nasbírat kaštany či ochutnat opuncie.

Kdy tam jet

Nejlepší volbou je podzim, a to září či říjen. V oblasti vše dozrává a vy můžete ochutnat divoké plody.

Co sebou

Lehká trekkingová obuv, dostatek tekutin a tašku na kaštany 🙂

Místopis

Milia

Vesnice Milia se nachází v horské oblasti západní Kréty, v centru provincie Kissamos obklopena kopci Kefali (Hlava) a Psilo (Vysoká), a leží přibližně 550 m nad mořem. Samotná osada byla téměř čtyři desetiletí opuštěna a s její obnovou začala skupina „nadšenců“ v roce 1982. Cílem byl návrat k tradičním hodnotám – soběstačnosti zahrnující pěstitelství a chovatelství. Během několika let, a to i za podpory evropských programů, se podařilo zrenovovat několik usedlostí, opět osázet svahy, ale také např. vybudovat novou restauraci. To vše se znalostmi z dob minulých.

Dnes se oblast těší vysokému zájmu – tradiční jídla z místních zdrojů lákají nejen turisty, ale také domácí. Bohužel tomu ale odpovídá účtenka, která nejednoho překvapí. Nicméně návštěva stojí za to, máte-li rádi jedlé kaštany, či chcete ochutnat něco speciálního, vyrazte sem. Stejně jako třeba pan Donutil a jeho „Vůně krétské kuchyně“. My zde potkali štáb České televize při natáčení jednoho z dílů.

Z pohledu turisty či baťůžkáře se můžete do vesnice Milia podívat několika stezkami, níže přinášíme první z nich.

Trasa

Okruh Aikirgianis – Tsouroniana – Milia – Aikirginais

Okruh začíná ve vesnici Akirgianis (přibližně 3km od Topolie) u malého kostela se hřbitovem. Od silnice se vydejte prudce vpravo nahoru, kostel máte po levé straně, a mezi olivovníky vystoupejte až nad vesnici. Po levé straně se v polovině nachází několik budov. Cesta končí po 500m u asfaltové silnice vedoucí do obce Tsourouniana. Odbočte vpravo a pokračujte po vozovce do již zmíněné obce 1km.

Na začátku obce hned vedle silnice je památník, o kousek dále pod platany starý betonový přístřešek. Zde můžete odbočit vpravo a mezi zahrádkami a domky vystoupat až nad vesnici, nebo pokračovat po asfaltové cestě tamtéž. Za vesnicí po obou stranách cesty jsou malé vinice, po pravé straně na kopcích lze spatřit fotovoltaické panely. Od poslední vinice je to 150m ke dvojici odboček. První pravou ignorujte a sejděte z cesty až druhou. Na zemi můžete spatřit šipku ve žlutočerné barvě. Nejedná se ale o mezinárodní E4. Nicméně tyto ukazatele sledujte, zavedou vás totiž až do vesnice Milia. Po 150m je po pravé straně opuštěná opuncie, na podzim již se zralými červenými plody. Pokračujte dále po vozové cestě. Po 100m pokračujte na odbočce rovně, po levé straně vinice a budova, o pár desítek metrů dále opět rovně.

Cesta stoupá, nicméně stále jdete po vozové cestě. Na pravé straně vrchol Kastellos. Po 600m dojdete na malou planinu s olivovníky a napajedlem pro dobytek. Zde vozová cesta končí. Z tohoto místa vede pouze malá pěšina mezi kručinkami, později se přidávají balvany. Po 100m se otevírá pohled na údolí, v dálce první budovy vesnice Milia. Cestička se stáčí vlevo a pokračuje po úbočí kopce okolo plotu. Po 300m se ocitnete pod skalami s malou brankou. Projděte jí a po dalších 100m vstupte na další vozovou cestu vedoucí do údolí. Odbočte vpravo a sejděte 650m k rozcestníku u staré rozpadlé budovy s ohradami pro dobytek. Okolo cesty je spousta „stromových jahod“. Na konci najdete desítky vzrostlých jedlých kaštanovníků, převážně okolo potoka.

Od rozcestníku se dejte vlevo, rozpadlou budovu máte po pravé straně. Krátká pasáž bez stromů je po chvíli vystřídána opět kaštanovníky, místy je úsek více exponovaný. Po 200m minete pramen, stará trubka po pravé straně cesty, o několik desítek metrů dále provizorní branku. Projděte jí a pokračujte bez odbočení až ke schodům s ukazatelem. Pokračujte vlevo a vzápětí vpravo mezi budovami. Zde je již možné spatřit restauraci na kopci. Ta je otevřená celoročně a v době svátků se může stát, že nebude žádné volné místo. Restaurace je vyhledávána nejen turisty, ale také místními.

Zpáteční cesta je totožná až k místu s ukazatelem u kaštanů. Nyní ale odbočte vlevo a pokračujte po vozové cestě na sever. Po 150m je po levé straně místo se včelími úly, o 50m dále malá kaple. Zřejmě budete muset projít brankou, plot máte po levé straně. Pokračujte podél potoka a po 150m přejděte brodem na jeho levý břeh. Cesta jde místy prudce dolů. Po přibližně 300m je pod skálou vlevo vybudovaná malá kaplička, o 100m dále brána. Projděte jí a pokračujte po vozové cestě. Před Vámi je možné v dálce spatřit asfaltovou silnici do Kalathenesu. Po obou stranách cesty začínají olivovníky, o pár metrů níže též pomerančovníky. Na cestu se napojuje několik dalších, vy stále držíte směr a neodbočujete.

Po necelém 1km dorazíte k asfaltové cestě. Odbočte vpravo. Do vesnice Aikirigianis je to 500m. Zde na začátku obce se po pravé straně nachází pramen, kde můžete doplnit vodu, o dalších 300m dále je již kostel, kde začínala tato trasa.

Fotogalerie

Úsek mezi městem Kissamos a vesnicí Polyrinia lze považovat za počátek mezinárodní turistické trasy E4,která protíná téměř celou Krétu a jež vás zavede na nekrásnější, a dalo by se říci i nejznámější, místa tohoto překrásného ostrova. Bohužel hned tato první část opomíjí přírodní scenerie a až do Polyrinie vede výhradně po asfaltové cestě. My Vám ale nabízíme alternativu, která celý úsek E4 kopíruje a ve finále navazuje na „oficiální“ E4 na úpatí starobylé antické Polyrinie.

Proč tam jet

Za hlavní lákadlo lze považovat (nejen) antickou Polyrinii s mnoha zajímavými fragmenty z dob dávno minulých, ale také okolní krajina s překrásnými výhledy.

Kdy tam jet

Trasu lze absolvovat celoročně, doporučujeme však návštěvu v jarních měsících, kdy je vše zelené a kolem vás jsou miliony květů.

Co sebou

Dostačující je lehká trekkingová obuv, v letních měsících pokrývka hlavy a dostatek tekutin. V Polyrinii možnost občerstvení.

Místopis

Kissamos

Městečko Kissamos , známé také pod jménem Kastelli, je malé přímořské letovisko západně od Chanie s přibližně 10 000 obyvateli a s významnou zemědělskou produkcí, včetně výtečných vín. Z nedalekého přístavu u obce Trachilos odjíždějí trajekty z Kréty na pevninskou Kytheru, nicméně převážná část turistů zamíří menšími loděmi na ostrov Gramvousa a lagunu Bálos.

Polyrinia

Ve starších záznamech se můžete setkat se jménem „Pano Paleokastro“, později došlo k přejmenování na Polyrinii, neboť vesnice se nachází poblíž stejnojmenného archeologického naleziště – antické Polyrinie. Jméno Polyrinia ve starořečtině znamenala město s mnoha ovcemi (poly – „mnoho“ a renea – „ovce“). Na návštěvníky určitě zapůsobí zachovalé stavby akvaduktu z dob Hadriána, vodní rezervoáry, obydlí vytesané do skal. Počátky novodobého osídlení se datují do dob 1.100 př. n. l., nicméně oblast byla osídlena již v pravěku.

Trasa

E4 asfaltová

Výchozím, resp. navazujícím místem, pro první úsek E4 je „42“ Cafe na křižovatce ulic Ir.Politechniou a Pollirinias (ukazatel Polyrinia a Sfinari). Vydejte se jižním směrem na Polyrinii, po pravé straně školka, o 100m dále po levé straně kostel. Hned za kostelem je křižovatka ve tvaru „Y“ a na sloupu elektrického vedení tabulka E4 ukazující směr vlevo. Odtud je to přibližně 7km po asfaltové cestě až do obce Polyrinia. Neodbočujte z cesty, držte se neustále hlavní silnice. Postupně projděte Paleokastro (2.2km), Korfiana (3.8km) a Gregoriana (5.6km). Po 7.5km dojdete do vesnice Polyrinia.

E4 přespolní (alternativa)

První úsek, téměř 1km, je totožný s asfaltovou trasou. Pokračujte po asfaltové silnici až ke hřbitovu (po levé straně). Zde se silnic stáčí napravo. Než se úsek opět srovná je zde nenápadná odbočka po pravé straně, betonem zpevněná cesta vedoucí mezi olivovníky.

Sejděte ze silnice a sledujte vozovou cestu, po pár metrech uhýbá vlevo a celkem zostra stoupá. Po 350m, měřeno od silnice, se po prvé straně objeví vodní cisterna s nádherným výhledem na Kissamos a rozsáhlý záliv. Pokračujte dalších 500m až k místu kde se cesta dělí. Můžete se setkat s červeným značením a šipkami. Po pravé straně malá stavba pro kozy. Držte se vpravo, projděte kolem boudy (vpravo) a kolem další vodní cisterny (vlevo) sestupujte do vesnice Kounoupitsa ještě asi 700m. Pozor na odbočku hned za boudou, která se vrací zpět do Kissamosu.

Před vesnicí Vás uvítá mohutná borovice, místní psi si Vás taktéž přijdou prohlédnout. Pokračujte až k asfaltové cestě, odbočte vlevo. Po dalších několika desítkách metrů, na konci vesnice, najdete po pravé straně kostel se hřbitovem. Směřujte stále na jih po prašné vozové cestě. V místě, kde se cesta dělí, se vydejte rovně (vpravo vede cesta do údolí), na další odbočce se držte po pravé straně (vlevo vede cesta mezi olivovníky).

Prašná cesta, vesměs kopírující vrstevnici, vede až do vesnice Galouvas. Jakmile se přehoupnete se západní strany kopce na tu východní, uvidíte v dálce na kopci kostel a hřbitov Polyrinie. Od Kounoupitsie pokračujte celkem 2km, a zastavte se u malého kostelíku. Zde si můžete odpočnout ve stínu přístřešku a posedět u stolu s lavicemi.

Kostel obejděte zleva a pokračujte po vozové cestě dalších 800m, kde na odbočce uhněte vlevo. Prudším stoupáním je to už posledních 500m k asfaltové cestě pod Polyrinií. Zde sledujte červenou značku a zkratkami mezi silnicemi dojděte k autobusové zastávce ve vesnici.

Fotogalerie

Pokud chcete vidět fosilie, divoké pobřeží okolo Mataly a bájnou matalsko pláž shůry, vydejte se na ani ne 5km dlouhý severní okruh. S pevnější obuví, v letních měsících se zásobami pitné vody a pokrývkou hlavy zažijete Krétu tak trochu jinou.

Proč sem jet

Divoké pobřeží, hroby vytesané do skal a duch „hippie“ dýchajíc na vás na každém rohu.

Kdy tam jet

Do Mataly se dá vyrazit celoročně, na podzim a v zimě počítejte více s vlnami, v létě s ostrým sluncem.

Co sebou

Lehká trekkingová obuv, opalovací krém a dostatek tekutin je povinností.

Místopis

Matala

Jedná se o jednu z nejoblíbenějších turistických destinací na Krétě a zajisté patří také k nejznámějším plážím v oblasti Heraklionu. V minulosti se jednalo o přístavní město minojského paláce Faistos, v době římské pak města Gortyna.

Nejpozoruhodnějším místem jsou jeskyně vytesané do měkkého bílého vápence v severozápadních stěnách zálivu. Archeologové tvrdí, že pochází již z dob neolitu. V době Římanů byly používány jako hrobky, nicméně řada z nich má pokoje, schody, postele nebo okna, což naznačuje, že byly používány taktéž jako trvalá lidská obydlí.

Moře skrývá vchodu do řady jeskyní, některé z nich dostupné lodí s možností vplout dovnitř. Další jsou skryté a přístupné pouze s přístrojovým potápěním. Nachází se zde také sestřelený německý letoun (pouze pro potápěče) a zbytky starých měst a majáků.

Pro nudisty leží nedaleko Mataly nudistická pláž „Red Beach“.

Popis Trasy

Začátek trasy: Fish Taverna Mystical View

Mystical View, oblíbená rybí taverna vzdálená necelé 3km severně od Mataly, dostává svému jménu do posledního písmene. Vysoko nad skalisky, s úžasným výhledem na záliv Mesara a pláž Kalamaki, začíná ne příliš náročná trasa za zkamenělinami, kterých zde okolní vápencové na pískové masívy ukrývají tisíce.

Restauraci ponechte za zády a vydejte se kolem plotu, máte jej po levé ruce, přibližně 150m nad skalisky. Cestička pomalu stoupá a po celou dobu je zřejmá a viditelná, v některých místech vypomohou skalní mužíci. Po dalších necelých 400m byste měli dojít do míst, kde končí vozová cesta. Ta se stáčí vlevo a vrací zpět k výchozímu bodu. V ohybu opět začíná stezka vedoucí na západ, dlouhá asi 250m. Na obzoru můžete spatřit bílé pískovcové terasy, to je první zastávka a místo, kde najdete zkamenělé mušle. Pokud zde ale žádné mušle nenajdete, nezoufejte, ty další, krapet větší, vás čekají poblíž moře.

Pokračujte od bílé terasy vlevo, na jihozápad, a pomalu a jistě scházejte k pobřeží. Po 300m byste měli narazit na vozovou cestu táhnoucí se z východu. Sejděte po ní téměř až k moři, nicméně již při sestupu sledujte okolí, neboť zde je možné najít zkamenělé mušle (některé i velikosti fotbalového míče). Místo je vhodné k odpočinku, kamenná plata vybízejí k posezení a sledováním rozbouřeného moře či západu slunce.

Od malého zálivu se můžete vrátit vozovou cestou zpět, nicméně rozhodnete-li se pokračovat dále, sledujte kamenní mužíky, kteří by vás měli navézt správným směrem. Pokud žádné nenajdete, jednoduše kopírujte pobřeží a držte se maximálně 50m od vody. Pokračujte směrem na jih (700m), po kamenných platech, bez zřetelné cesty, než dorazíte k malé zátoce, ve které se nachází Matala. Odtud je cesta opět velice dobře značena většími kamennými mohylami. Pod Vámi leží Matala a vy procházíte vysoko nad románskými hroby, jež byly v šedesátých letech místem, kde hnutí „hippies“ rádo nocovalo.

Cesta po úpatí není náročná, občas je nutné najít pouze správnou pěšinu mezi kručinkami. Čeká vás takto asi 1.5km na severozápad, než narazíte na největší, přibližně 1.5m vysokou, mohylu. Zde uhněte mírně vlevo, Matalu necháte za sebou a pokračujte na sever sledujíce kamenné mohylky až k vozové cestě (300m). Vydejte se po ní vpravo, neuhýbejte, a pokračujte necelých 200m téměř až k budově. Sestupujte dolů a v místě, kde uvidíte opět tavernu Mystical View sejděte z cesty a zkratkami zamiřte k výchozímu místu.

Fotogalerie

Příjemná procházka z malé vesničky na západě Kréty okolo políček se „stamnagati (jedna z mnoha jedlých trav)“, olivovými sady, vinicemi a s nádherným výhledem na západní pobřeží okolo Falasarny, pohoří poloostrova Gramvousa a Rodopou. Idylka v podobě řecké pohostinnosti v několika tavernách či jen ochutnávka pochoutek od místních pastevců.

Proč navštívit

Lehká a nenáročná cesta skrz typické řecké vesnice s nádhernými výhledy na západní pobřeží.

Kdy tam jet

Trasu je vhodné absolvovat celoročně, nicméně v létě se není kam schovat před ostrým sluncem.

Co sebou

Opalovací krém, dostatek tekutin a lehkou trekkingovou obuv.

Místopis

Kaliviani

Malá a klidná vesnice Kaliviani, ležící 6km za městečkem Kissamos, je vstupní branou do oblasti výběžku Gramvousa (laguna Bálos), ale také startovacím bodem několika turistických tras v této oblasti. V hlavní turistické sezóně místem projíždí řada automobilů, přesto vesnice není nikterak poznamenaná a zachovala si svůj typický řecký klid.

Falasarna

Vesnice a archeologické naleziště v severozápadním cípu Kréty. Oblast posetá desítkami skleníků plných rajčat, okurek či jahod. Jde ale také o příjemné letovisko s písečnými plážemi, místy s malými lagunami a průzračnou vodou.

Trasa

Výchozí bod je telefonní budka u odbočky na Kaliviani (3km), Balos (11km) a Elafonisi (53km) – autobus zde zastaví na požádání. Odbočte z hlavní silnice vpravo a po asi 80m ihned vlevo. Pokračujte asi 600m po silnici – po levé straně olivovníky, uvidíte ale též pomeranče, vinice a políčka se stamnagati (krétská specialitka). Silnice se poté stáčí vpravo na Kaliviani mezi olivovníky. Ve vesnici u křižovatky na Bálos (po 1km, vpravo autobusová zastávka) se dejte vlevo – silnice se stáčí zpět, a po 300m po vedlejší cestě ostře vpravo. Pokračujte serpentinami až před vesnici Azogiras (ca 1200m). Zleva se napojuje hlavní cesta. Odbočte vlevo a pokračujte asi 200m. Po levé straně kaple, o kousek dále po pravé straně odbočka na vozovou cestu. Máte-li štěstí, tak zde najdete cyklistický ukazatel na Falasarnu.

Pokračujte po vozové cestě mezi olivovníky necelých 800m. Neodbočujte, držte se rovně. Na konci se nachází dům, po levé straně kamenná zeď. Za budovou se napojuje další vozová cesta zleva, po pravé straně je vinice. Jděte vpravo k sedlu 300m – naskytne se Vám nádherný výhled na oblast Falasarny.

Pokračujte až k nejbližší odbočce a na ní se dejte vpravo. Na kamenech by mohl být vidět červená značka. Sejděte dolů necelých 600m, cesta se prudce stáčí doprava. Odtud již pomalu sejděte až ke skleníku (1400km). Projděte okolo něj, po pravé straně starý odstavený autobus, a po dalších 100m prašná cesta. Vpravo vede cesta k archeologickému nalezišti (1200m), vlevo je po 100m parkoviště s obchodem a autobusová zastávka. Zde můžete sejít k pláži.

Upozornění: z Falasarny odjíždí poslední autobus zpravidla okolo 16h. Doporučujeme si zjistit aktuální jízdní řád. V případě, že autobus odjede, je jediným řešením stop či taxi do Kissamosu.

Fotogalerie

Poměrně lehká a technicky ne příliš náročná pobřežní trasa. V letních měsících bez možnosti schovat se před sluncem. Jde o pokračování mezinárodní trasy E4 z Agia Roumeli a soutěsky Samarie. S malou zacházkou na pláž Finikas a tureckou pevnost na západ od Loutra našlapete necelých 10km. Při cestě na východ pak navštívíte pláž Perivolakia, kostelík Timios Stavros a velice známou pláž Glika Nera se sladkovodním pramenem a možností využít vodní taxi do Chora Sfakion.

Upozornění: krátký úsek mezi Glika Nera a Chora Sfakion je vytesán do skály a lidem se závratí může dělat potíže. Cesta zde není jištěna žádným způsobem.

Místopis

Loutro

Malá rybářská vesnička 71km od města Chania, pravé místo pro ty z vás, co hledají klid daleko od civilizace. Byť během sezóny je vesnice velmi rušná, je to místo, kde nenaleznete žádná auta (silnice tu nejsou a na přístavním molu stojí na otočku jen ta, co dovezl trajekt). Loutro je dostupné pouze lodí nebo pěšky.Název Loutro pak znamená „lázně“. Ty se zde nacházely v době dávno minulé a byly napájeny vodou z Anopoli.

Chora Sfakion (Sfakia)

Obec a významný přístav na jižním pobřeží prefektury Chania s populací lehce překračující číslo 250 (v sezoně ale toto číslo rapidně roste). Místo, odkud to máte, co by kamenem dohodil do soutěsky Imbros či Aradena, lodí se pak můžete svézt do Loutra či až do Agia Roumeli, kde se nachází vstup do soutěsky Samaria. V okolí jsou též pěkné pláže, např. Glika Nera nebo Iligas.

Finikas

Poklidná oblázková pláž necelý kilometr od Loutra, vhodné místo k odpočinku, šnorchlování či jen lenošení.

Kules

Turecká pevnost postavena pravděpodobně v roce 1868 na kopci nad přístavem z důvodu krétských nepokojů. Měla za úkol nejen ochranu, ale také rychlé zásobování vojenských jednotek.

Fotogalerie