Publikováno Napsat komentář

Soutěska Topolia

Soutěska Topolia (Τοπολιανό Φαράγγι) je jedna z mála roklí, kudy prochází silnice, a která vypadá lépe z vyhlídkových míst nad roklí, než při procházce po jejím dně. Přesto stojí za to vyrazit od vesnice Koutsomatados a podél řeky Tiflos, pramenící na úpatí hory Dikaios, dojít až do vesnice Topolie. Cesta má okolo 3km, a jediným „kritickým“ úsekem je závěrečný výstup ze dna rokle do stejnojmenné vesnice.

Z geologického hlediska, a dle odborných kruhů, se pak kolem Topolie setkávají sedimentární horniny, které jsou považovány za nejstarší na Krétě a můžete se setkat s označením “krokalopagi z Topolie”. To vše je možné spatřit při procházce soutěskou, na jejímž tvaru má taktéž velkou zásluhu právě řeka Tiflos. Skály nad vámi dosahují úctyhodných výšek, v některých místech spatříte jeskyně či skalní průrvy.

Řeka Tiflos významně přispívá k zachování biologické rozmanitosti v kaňonu. Žijí zde divoké druhy zvířat, ptáků a vyskytují vzácné endemické rostliny. Ze stromů jsou typickými zástupci platan, olivovníky či dub kermes.

Jméno Topolia

Název Topolia znamená ve slovanském jazyce „Leuka“ (ve starořečtině „Bílá“) což byla jedna z nejkrásnějších nymf a dcera Ogena. Když zemřela, poté co ji Pluto jako svou milou unesl do podsvětí, nechal bůh na její památku vysadit bílý strom, jenž nese její jméno dodnes – jde o strom topol bílý. Nicméně podle některých vědců je slovo „Topolia“ odvozeno z kombinace slov “topos”, což znamená místo a “eliá” – olej, tedy „místo na olej“.

Mytologie

Dle pověstí žily v tomto kaňonu víly a také půvabná nymfa Vritomarti, která byla na ostrově uctívána během minojského období.

Vesnice Topolia

Vesnici Topolii najdete necelých 50km od Chanie při cestě na bájnou pláž Elafonissi. Se svými 180 obyvateli, převážně zemědělci a pastevci, patří mezi větší vesnice v okolí. Najdete zde ale také mlýn, či rukodělné manufaktury. V letních měsících zavítá do obce i řada turistů – ať při prohlídce nedaleké soutěsky Topolia nebo jeskyně Sv. Sofie.

Publikováno Komentáře: 10

Soutěska Samaria

Samaria – nejznámější, nejdelší, nejimpozantnější, prostě jedinečná. O této soutěsce nemůžete neslyšet a právem patří mezi tzv. „musí být navštíveno“. Hovoří se o ní jen v superlativech a pravdou je, že patří mezi lehce schůdné, a tedy dostupné široké věkové kategorii. Malý problém může představovat pouze délka trasy, která od vstupní brány Xyloskalo až do přístavu Agia Rumeli čítá 18km se sestupem přes 1.200 výškových metrů. V letních měsících navíc teplota v soutěsce dosahuje vysokých teplot, a to od rozpálených skal. Pozitivem je fakt, že jdete neustále z kopce. Nicméně počítejte s celodenním výletem a návratem ve večerních hodinách.

Kaňon leží v západní části pohoří Lefka Ori (Bílé hory), druhého nejvyššího pohoří na Krétě. Nicméně co dopočtu vrcholů přesahující 2.000m patří pohoří na stupínek nejvyšší. Na startovní čáru vás dovede silnice z malebného historického města Chania vzdáleného asi 50km, jež prochází horskými vesničkami až na náhorní plošinu Omalos.

O Samarii se tradičně uvádí, že jde o nejdelší soutěsku Evropy, což prý ale není až tak úplně pravda. Někteří s místních Vás mohou přesvědčovat, že souběžně se Samarií vede o krapet delší soutěska Eligia.

Samaria je součástí stejnojmenného národního parku vyhlášeném v roce 1962, důsledkem čehož ale došlo k vyvlastnění a nucenému opuštění vesnice Samaria (v překladu Svatá Maria). Samaria je pro veřejnost otevřena od začátku května do konce října. V případě nepříznivého počasí, hlavně silných dešťů, kdy hrozí sesuvy půdy a pády kamení, může být uzavřena i během turistické sezóny.

Rokle je též domovem velice vzácné kozy bezoárové, které nikdo neřekne jinak než „kri-kri“. Jde o endemit, tedy nepočítejte s tím, že byste ji spatřili někde jinde v Evropě, či ve světě. V pohoří Lefka Ori existuje několik míst, kde ji lze pozorovat téměř s pravidelností, nicméně narazit na ni je velmi obtížné (nejde-li o odchycený kus).

Proč tam jet

Kdo nebyl v Samarii, nebyl na Krétě. Je to takové „tam musím být“. Důvodů je ale celá řada – soutěska je nejdelší, naleznete zde zajímavé skalní formace, bohatou vegetaci, na začátku soutěsky úžasné výhledy na pohoří Lefka Ori.

Kdy tam jet

Soutěska je otevřena od května do října. Doporučujeme vstoupit do rokle ihned po otevření (po 7h), vyhnete se „návalu“ turistů. V případě nepříznivého počasí může být soutěska okamžitě uzavřena.

Co s sebou

Na cestu soutěskou je doporučena pevná obuv a hlavně dostatek pitné vody (a to i přes skutečnost, že pitná voda je v soutěsce k dispozici). Patříte-li ke skupině lidí, jež chtějí projít soutěsku tam i zpět v jednom dni, pak je nutné vyrazit ihned po otevření a raději informovat o Vašem záměru stráž parku.

Značení

Značení v soutěsce je pojato trochu jiným způsobem, než bývá zvykem, nicméně až na výjimku není kde sejít a vy sledujete hlavní vyšlapaný „chodník“. Při kraji cesty se nachází kilometrovníky, tedy orientačně víte, kolik vám ještě zbývá do Agia Roumeli. Místa k odpočinku jsou označena cedulí s názvem, v určitých případech najdete soupis všech míst včetně detailní vzdálenosti.

Fotogalerie

 

Publikováno Napsat komentář

Soutěska Kydoni

Soutěska Kydoni patří mezi nejzelenější soutěsky na Krétě. Oplývá bohatou vegetací, je dobře značena a společně se soutěskou Boriana (Karanou) tvoří zajímavý okruh na celodenní výlet. Cesta začíná ve vesnici Karanos. S délkou 2km je vhodná i pro menší děti, nicméně v soutěsce je několik exponovaných sestupů, ale jištěných a zvládnutelných (jde převážně o místa okolo vodopádů). Celou dobu procházíte pod lišty ořešáků, platanů, později se přidává ostružiní a bobkový list. Soutěska končí u řeky Mavropiliotis, kde se nachází malá pergola a houpačka.

Pokračovat můžete dále proti proudu řeky až k soutěsce Boriana a vrátit se do vesnice Karanos (okružní trasa), nebo se můžete vrátit stejnou cestou nazpět popř. závěrečnou pasáž soutěsky absolvovat ještě jednou a později odbočit do vesnice Skordalu.

Proč tam jet

Kydoni oplývá bohatou vegetací, všude roste bobkový list a na konci vás čeká posezení v podobě pergoly s houpačkou.

Kdy tam jet

Ideálně v pozdních jarních měsících, kdy se vše zelená a voda již nepředstavuje tak velký problém. V letních měsících je to volba, když se chcete ukrýt před sluncem v hustém podrostu.

Co sebou

Lehká trekkingová obuv a dostatek tekutin pro případ, že se rozhodnete absolvovat okružní výlet přes soutěsku Borianu.

Okolní Místa

Vesnice Karanos

Malá horská vesnice ležící v nadmořské výšce od 493m. Zajímavostí je ženské družstvo AGROTISA zabývající se přípravou a prodejem tradičních produktů – od jídla až po aromatické rostliny. Každé léto se vesnici koná „cherry“ festival.

Trasa

Ve vesnici Karanos u taverny Tou Foti odbočte z hlavní silnice a sejděte přibližně 300m po vedlejší cestě až k vodní cisterně a přístřešku po pravé straně. Pokud jste dojeli vozem, můžete jej zde ponechat. Po levé straně se nachází druhý malý přístřešek s vodním zdrojem, kde můžete načerpat pitnou vodu. Sejděte po cestě 50m a dejte se pěšinou vpravo. Po levé straně starší domek. Pokračujte 200m dle informační značky ke kostelíku Agios Dimitrios.

Od kostelíku následujte směrovou tabuli a mezi olivovníky sestupujte pomalu dolů. Po chvíli uvidíte po pravé straně menší jeskyni s ohradou pro ovce a kozy, po obou stranách cesty ořešáky. Po 10ti minutách sejdete do údolí (je zde informační tabule 5360m/400m). Před Vámi po levé straně na kopci je vidět kostel ve vesnici Karanos. Vy pokračujte podél, zřejmě již vyschlého, řečiště směrem do údolí. Několikrát projdete provizorní brankou, nezapomeňte ji za sebou zavřít. Od místa se dřevěnou branku vás obklopí zeleň, ostružiníky a všudypřítomný bobkový list.

Pěšina se přelévá z levého břehu na pravý a naopak, místy jdete korytem potoka. Po přibližně 500m (10min) je další informační tabulka (1000m/4760m)a kousek za ní dřevěný mostík. Přejděte na levý břeh a pomalu sestupte dolů. Schody jsou zpevněný balvany, občas dřevěným trámem. Pod mostem je lavice k odpočinku. Terén se může zdát být nepříjemný, zvláště na podzim, kdy je cesta zapadaná listím a po dešti může vše klouzat. Po 20ti minutách se soutěska lehce otevře a skály po obou stranách dosahují 10ti až 15ti metrů. Vhodné místo k odpočinku. O chvíli později narazíte na odbočku na Skordalu (vpravo) a kilometrovník (3960m/1800m). Pokračujte chvíli podél levého břehu po okraji „louky“ (dle ročního období zde může být vysoká tráva a ostružiní) a po několika desítkách metrů opět vstupte do koryta. Terén je obdobný jako v první části.

Po dalších 20ti minutách je zde opět odbočka na Skordalu, tentokrát s ukazatelem 3380m/2380m. O několik metrů později soutěska končí a je vidět koryto řeky. Projděte pod elektrickým vedením, cestička se přehoupne na levou stranu a pokračujte po levém břehu druhého koryta. Úsek je zarostlý, okolo můžete spatřit rákosí, ostružiníky a řadu dalších listnatých stromů, v podzimních měsících zde rostou hřiby. Po necelých 300m je koryto širší a v jednom z ohybů je postavena pergola s houpačkou. Toto místo se dá považovat za konec soutěsky Kydoni. Můžete pokračovat zpět stejnou cestou, odbočit do Skordalu (Askordalos) nebo pokračovat v cestě do soutěsky Boronia/Karanou a dokončit okruh.

Fotogalerie



 
 

Publikováno Napsat komentář

Soutěska Boriana

Kaňon Boriana (známý ale také jako soutěska Karanou), dvojče soutěsky Kydoni, začíná nedaleko domků vesnic Kares a Karanos. S délkou nepřesahující 2.000m vede po relativně dobře udržované a značené stezce pod listy platanů a fíků až ke korytu řeky Mavropiliotis. Po cestě naleznete staré rozpadlé mlýny, jeskyně, vchody do lomů železné rudy (známých jako lomy Averof) či pozůstatky pecí na dřevěné uhlí.

Proč tam jet

Snadno dostupná a lehká soutěska v oblasti nedaleko Chanie, vhodná též pro rodiny s dětmi.

Kdy tam jet

Soutěska je přístupná celoročně, nicméně doporučujeme návštěvu na jaře, kdy vše kvete (ale je zde riziko vody a brodu) nebo v září s možností zažít houbařskou sezónu.

Co sebou

Lehká trekkingová obuv, dostatečné množství tekutin, svačinku.

Místa

Vesnice Karanos

Malá horská vesnice ležící v nadmořské výšce 493m. Zajímavostí je ženské družstvo AGROTISA zabývající se přípravou a prodejem tradičních produktů – od jídla až po aromatické rostliny. Každé léto se vesnici koná „cherry“ festival.

Trasa

Značená pěšina začíná přibližně 800m před prvními domky vesnice Karanos. V zatáčce se nachází zdatný pramen v podobě kamenné misky a zídky, na druhé straně malé parkoviště s brankou do soutěsky. Kousek za brankou je lavice s houpačkou, o pár metrů dále již cesta mizí přes kamenný mostík hluboko v porostu ostružiní, fíků a platanů.

Podobně jako u soutěsky Kydoni, sledujte ukazatele, které vám sdělí přesnou vzdálenost do konce okruhu, tedy přes Kydoni do Karanos. To bylo mělo být od počátku 5.760m. Tuto soutěsku lze absolvovat ve dvou směrech, ať z výše popsaného bodu nebo s počátkem ve vesnici Karanos a absolvováním procházky kaňonem Kydoni.

Fotogalerie

Publikováno Napsat komentář

Soutěska Anidri

Soutěska Anidri (Φαράγγι Ανύδρων) je snadno dostupný kaňon nedaleko Paleochory. S délkou 2km jej zvládnete za necelou hodinku. Rokle končí na pláži Gialiskari resp. Ammoudia, kde se můžete vykoupat v křišťálově čisté vodě Libyjského moře. Pokračovat můžete směrem na Paleochoru anebo zvolit cestu na východ po mezinárodní trase E4 (Lissos, Sougia …).

Proč tam jet

Snadno dostupná a lehká soutěska v oblasti Paleochory

Kdy tam jet

Soutěska je otevřena celoročně, nicméně doporučujeme návštěvu nejlépe v září, kdy se mlžete vykoupat v teplých vodách Libyjského moře

Co sebou

Lehká trekkingová obuv, dostatečné množství tekutin, pokrývku hlavy a opalovací krém.

Cesta

Soutěska, v porovnání s dalšími na Krétě, není nikterak impozantní. Nenajdete zde žádné vysoké či kolmé skalní stěny. Po celou dobu vás provází typická krétská krajina – kaštany, platany, jalovce, pod vesnici olivové háje. Trasa vede převážně korytem potoka, vodu zde ale nehledejte. Ta se objeví pouze při přívalových deštích, nebo když taje sníh (kterého v této oblasti ale moc nebývá). Některé pasáže mohu vypadat náročně. Najdete zde místa se „skalními bloky“ a převýšením 2 až 3m, ale pokud jste zvolili směr od vesnice k moři, tak hladké kameny plní spíše funkci „skluzavky“ a jejich zdolání je tedy velmi snadné.

Poznámka: pokud se náhodou ztratíte, tak se podívejte po kamenných mužících – je jich tu opravdu hodně.

Fotogalerie

Publikováno 1 komentář

Soutěska Chalase

Soutěska Chalase (Φαράγγι Χαλασέ), někdy též označována jako soutěska Sasalos dle nedaleké stejnojmenné vesnice, nepatří mezi snadno zdolatelné kaňony. Již na začátku soutěsky, necelý kilometr od obce Sasalos, je mohutný kamenný sesuv – suťové pole, v řečtině označováno jako „χαλασέ (chalasé)“ nebo „σάρα (sára)“, a odtud tedy název. Toto kamenné pole se táhne několik set metrů a balvany a utržené kameny mající do výšky i přes 5m, navíc ostré, je nutné procházet opatrně. Navíc zde neexistuje jednoznačná cesta a každý si musí najít tu správnou dle svých fyzických možností a proporcí. Nejjednodušší je zřejmě „kopírovat“ koryto potoka, ale i zde počítejte se zlomy vysokými mezi 4-6m, skalními okny, průlezy apod.

Zbytek soutěsky je již relativně snadný, ale stále fyzicky náročný. Kaňon končí u obce Makronas (Μάκρωνας) u malého kostela se hřbitovem.

Proč tam jet

Divočina, skalní průrvy, kamenná pole a sutě. O poznání jiný svět než v dalších soutěskách.

Kdy tam jet

Nejvhodnější doba pro návštěvu soutěsky jsou letní a podzimní měsíce, kdy v soutěsce není voda.

Co s sebou

Pevná trekkingová obuv a dostatek tekutin by neměly chybět v povinné výbavě každého, kdo se na cestu vydá.

Okolní místa

Vesnice Sasalos (χωριό Σάσσαλος)

Malá obce v nadmořské výšce 340m s několika desítkami obyvatel. Vesnice je typickou ukázkou řeckých usedlostí, v okolí olivovníky, ale také pomeranče, moruše, ořešáky. Po celé obci je řada míst, kde si můžete u kamenných zídek napustit vodu.

Video

Fotogalerie



 

 

Publikováno Napsat komentář

Soutěska Aletrouvari

Poměrně krátká, ale náročnější, soutěska nedaleko města Chania. Trasa začíná ve vesnici Aletrouvari nebo v případě kratší varianty v osadě Agios Georgios (z toho místa je značena červenou barvou).

Ideální pro zkušenější „trekaře“ – některá místa jsou jištěna řetezy, v období dešťů mohou být skalní bloky neschůdné (kluzké).

Celou soutěsku absolvujete téměř výhradně uvnitř, resp. v těsné blízkosti, koryta potoka, který ale bývá v letních měsících vyschlý. Míst, kdy je nutné korytu opustit je poskrovnu a jediný náročný úsek s řetězy se nachází v dolní pasáži, těsně před koncem rokle. Zde se mohu objevit malá jezírka a tůně v místech vymletých proudem vody.

Flóru zde zastupují převážně duby a „jehličnany“, z fauny můžete, stejně jako v jiných roklích jinde, potkat kozy a ovce, na začátku soutěsky holuby, ke konci hnízdí vysoko ve skalách drobnější ptactvo.

Proč tam jet

Rokle se nachází v těsném sousedství Chanie (část Mournies) a je takto dosažitelná pro okolní letoviska. Taktéž si dovolíme garantovat, že zde nikoho nepotkáte.

Kdy tam jet

Nejvhodnější doba pro návštěvu soutěsky jsou letní a podzimní měsíce, kdy v soutěsce není voda.

Co s sebou

Pevná trekkingová obuv a dostatek tekutin by neměly chybět v povinné výbavě každého, kdo se na cestu vydá.

Okolní místa

Aletrouvari

Malá osada 10km od Chanie, počet obyvatel málokdy přesáhne číslo 30. Leží v nadmořské výšce 400m. V blízkém okolí naleznete řadu podniků zabývajícím se zpracováním mléka, na jejímž konci jsou vynikající sýry.

Fotogalerie

Publikováno 1 komentář

Soutěska Kandanos

Soutěska Kandanos (Κάνδανος), ležící v jihozápadní části Kréty na spojnici mezi severem (Chania) a jihem (Paleochora), je místem nejen historického, ale také přírodního významu. Kaňon je plný cypřišů, dubů a oleandrů, v druhé části, nazývané taktéž soutěska Spina, pak najdete stromové jahody či divoké olivy. Počátek soutěsky procházíte po původní cestě z roku 1920, jež připomínají patníky a zpevnění cesty nad strží. Druhá část, od kostelíku Agios Irineos, se mezi místními nazývá soutěska Spina, a to podle vesnice na jejím konci.

Svůj název dostala podle nedaleké obce Kandanos. A i přes nepřízeň osudu za druhé světové války dnes počet obyvatel lehce přesahuje číslo 600. Nechybělo totiž mnoho a obec vůbec neexistovala. Vesnice totiž doslova povstala z popela. Stalo se tak v důsledku odplaty německého vojska 3. června roku 1941, které pozabíjelo nejen všech 181 obyvatel, ale také všechna hospodářská zvířata a nakonec srovnalo vesnici se zemí. Bylo to v odplatě za smrt 25 jejich vojáků, které dne 24. května 1941 zabili místní obyvatelé bránící Němcům dostat se do Paleochory. Rozhodující bitva byla u vesnice Floria, která podobně jako Kandanos a řada dalších v oblasti nezůstala ušetřena. Události dnes připomíná pomník ve vesnici.

Proč tam jet

Soutěska patří mezi velmi jednoduché a společně se soutěskou Spina mohou tvořit zajímavá okruh na celodenní výlet. Na podzim pak dozrávají stromové jahody v horní pasáži.

Kdy tam jet

Soutěsku je možné navštívit celoročně, lépe je pak vyhnout se letním měsícům, kdy první část je vystavena slunci.

Co sebou

Lehká trekkingová obuv, dostatek tekutin a pokrývka hlavy s opalovacím krémem jako ochrana před sluncem.

Cesta

Trasa vede po vozové cestě v celé své délce a její první úsek po kostelík Agios Irineos je velmi dobře značen. Druhý úsek, známý jako soutěska Spina, je o málo rozbitější, ale stále schůdný, a není kde odbočit resp. sejít z cesty.

Fotogalerie

Publikováno 1 komentář

Soutěska Deliana (Mesavlia)

Rokle Deliana, známá též ale jako Mesavlia, je krátký kaňon mezi stejnojmennými vesnicemi. Cesta v ní patří mezi velmi snadné a krátké pěší túry. Vhodná též pro rodiny s malými děti, a to i těmi, co jsou ještě v kočárku. Trasa vede po zpevněné štěrkové cestě, místy vybetonované, a široké tak, že v případě nouze projede i osobní vůz. Skalní stěny soutěsky se tyčí impozantně až do výšky 150m a po obou stranách nad roklí vede silnice.

Proč sem vyrazit

Soutěska patří mezi ty nejjednodušší, co lze na Krétě nalézt. Obzvláště je vhodná pro rodiny s dětmi, a tak si každý může odzkoušet to, co je pro Krétu typické – zdolat alespoň jednu rozeklanou soutěsku.

Kdy vyrazit

Ideální čas na túru je jaro – a to měsíce duben, květen. Soutěska je plná kvetoucích rostlin, vše se halí do nespočetného množství zelené barvy, kousek od vás zurčí potok, jež má dostatek vody, aby vás donutil se párkrát přebrodit z jedné strany na druhou. Pro děti určitě lákavé dobrodružství.

Co s sebou

Lehčí trekkingová obuv, nicméně vystačíte i se sandály. Doporučujeme pokrývku hlavy, alespoň jednu lahev vody a opalovací krém.

Cesta a značení

Značení zde chybí, přesto alespoň malý náznak je v podobě orientační cedule – od vesnice Deliana najdete cedule s názvem „Soutěska Deliana“ a od vesnice Mesavlia s názvem „Soutěska Mesavlia“. Holt vesnice se neuměly dohodnout na názvu. Navigace vás určitě nezklame a cesta je dobře zanesena.

Fotogalerie

 

Publikováno Napsat komentář

Soutěska Meskla (Sarakino)

Soutěska se nachází kousek za vesnicí Meskla ve směru na Zourvas, v samotném podhoubí Bílých hor. Název pochází z dob, kdy se zde ukrývali Saracénové. Před několika lety zde byla vybudována turistická stezka, bohužel do dnešních dnů je soutěska málo vyhledávanou a navštěvovanou.

Samotná soutěska má pouze několik desítek metrů, přesto svou strukturou a tvary patří mezi ty zajímavější a snadno průchozí i pro ty, kteří turistice příliš neholdují. Vzhledem k tomu, že je ukryta hluboko pod zelení stromů, převážně cypřišů, je ideálním místem při hledání stínu během letních měsíců.

Proč tam jet

Soutěska patří mezi velice jednoduché, obzvláště je pak vhodná pro rodiny s dětmi. Trasu lze absolvovat jako okruh s návštěvou obce Meskla a dominantou kostelem Panny Marie, a místních taveren, anebo můžete vyrazit po značce až do Zourvy.

Kdy tam jet

Soutěsku Meskla můžete navštívit celoročně, v zimních měsících za předpokladu, že nejsou vydatné deště.

Co sebou

Lehčí trekkingová obuv, nicméně vystačíte i se sandály. Doporučujeme alespoň jednu lahev vody.

Cesta

Značení v soutěsce je zajištěno dřevěnými tabulemi, a to mezi obcemi Meskla a Zourva, s informacemi o směru a zbývající vzdálenosti. Výchozím bodem je kostel Panny Marie, resp. taverna Halaris. Vozová cesta začíná o několik desítek metrů dále, v první zatáčce při cestě do obce Zourva.

Fotogalerie